Nejčastější výzvou při uplatňování autorských práv bývá doložení, kdy přesně dílo vzniklo a kdo je jeho skutečným autorem.
Jedním z nejpřirozenějších způsobů, jak vznik doložit, je veřejné zveřejnění díla – například jeho publikování, prezentace nebo vystavení. Tento krok však nemusí být vždy možný či vhodný, zejména u děl, která mají zůstat neveřejná.
V takových případech je vhodné uchovat důkaz o autorství jinou cestou – například prostřednictvím úschovy díla nebo registrace u kolektivního správce.
Autorské dílo lze uschovat například u notáře nebo advokáta. Tito odborníci nabízejí službu úschovy na základě smlouvy, a to obvykle za jednorázový poplatek a na stanovenou dobu.
Do úschovy se ukládá hmotný nosič díla (např. rukopis, CD, USB disk apod.), čímž vzniká věrohodný důkaz o datu jeho vzniku.
Je důležité zdůraznit, že tato úschova nepřidává dílu žádnou formální právní ochranu – její význam je čistě důkazní pro případný spor o autorství či prioritu.
Další možností, jak posílit důkazní hodnotu autorství, je registrace díla u tzv. kolektivních správců práv.
V České republice tuto roli plní například:
Kolektivní správci disponují státním oprávněním k výkonu kolektivní správy a jejich evidence může sloužit jako relevantní důkaz v případě sporu o autorství či o časové prvenství vzniku díla.
Přestože většina států – včetně České republiky – vychází z principů Bernské úmluvy o ochraně literárních a uměleckých děl, a tedy z neformální ochrany, v některých zemích existuje možnost či povinnost dobrovolné registrace díla.
Většinou tuto agendu zajišťuje ministerstvo kultury nebo jím pověřený úřad.
Zajímavostí je, že:
V některých zemích je dokonce registrace povinná – například v Jižní Africe a Turecku u filmových děl, přičemž Turecko vyžaduje registraci i pro zvukové záznamy.
Některé tvůrčí výstupy – například loga, grafické značky, slogany či jiné vizuální prvky – lze chránit i prostřednictvím institutu ochranné známky.
Aby mohlo být dílo registrováno jako známka, musí splňovat podmínku rozlišovací způsobilosti – tedy umožňovat identifikaci výrobků či služeb konkrétní osoby.
Od roku 2019 lze v České republice registrovat i netradiční známky, například zvukové nebo pohybové.
Zápis ochranné známky u Úřadu průmyslového vlastnictví (ÚPV) zaručuje právní ochranu na 10 let s možností prodloužení. Ochrana platí od data podání přihlášky, případně od data uplatněné priority ze zahraničí.
Vedle národní známky lze požádat také o:
Zápisem do rejstříku získává majitel výlučné právo na užívání daného označení a možnost poskytovat licence třetím osobám.
Autorské právo vzniká bez formální registrace, avšak možnost prokázat vznik a autorství díla je klíčová pro jeho účinnou ochranu.
Ať už autor zvolí úschovu u notáře, registraci u kolektivního správce, nebo formální zápis v zahraničí, všechny tyto kroky zvyšují právní jistotu a posilují jeho postavení při ochraně výsledků tvůrčí činnosti.
