Co skutečně přináší evropská směrnice o autorském právu v digitálním prostředí
Když Evropský parlament na jaře roku 2019 schválil směrnici 2019/790 o autorském právu na jednotném digitálním trhu, rozpoutala se bouřlivá veřejná debata.
Zatímco běžně podobné legislativní kroky projdou bez povšimnutí, tentokrát titulky novin hlásaly varování: „Zavedení plošné cenzury internetu“ nebo „Konec svobodného sdílení na webu“.
Jak to ale bývá, pravda leží někde uprostřed. Směrnice má totiž ambici modernizovat evropské autorské právo pro digitální dobu, i když za cenu nových povinností a otazníků.
Digitální technologie zásadně proměnily způsob, jakým vznikají, sdílejí a používají autorská díla.
Zatímco dříve šlo o národní právní rámec, dnes je většina užití přeshraniční – od streamovacích platforem až po sociální sítě.
Směrnice proto usiluje o sjednocení pravidel v celé EU a o rovnováhu mezi právy autorů, vydavatelů a uživatelů.
Cíl je jasný: zajistit, aby autoři byli spravedlivě odměněni, ale zároveň nedošlo k blokaci legálního obsahu.
Otázkou zůstává, zda se tento ideál podaří naplnit.
Největší pozornost vyvolalo zpřísnění odpovědnosti pro online platformy.
Nově musí provozovatelé sítí, jako jsou YouTube nebo Facebook, zajistit, že uživatelé nebudou nahrávat chráněná díla bez svolení autora.
V praxi to znamená zavedení automatických filtrů obsahu, které neautorizované soubory rozpoznají a zablokují.
YouTube tuto technologii (Content ID) používá už roky a investoval do ní přes 100 milionů dolarů. Přesto není dokonalá – chybně označuje i legální obsah, což vede k obavám z nadměrné cenzury.
Směrnice zároveň stanoví výjimky:
Přesto se objevují obavy, že ze strachu před postihy budou provozovatelé raději mazat i sporný obsah, což může zasáhnout parodie, remixy či satiru.
Naštěstí GIFy a memy zůstávají mimo působnost směrnice – ty tedy z internetu nezmizí.
Další kontroverzí je tzv. „link tax“, tedy povinnost platforem licencovat novinářské články, které zobrazují ve výsledcích vyhledávání či náhledech.
Krátké úryvky nebo samotné odkazy zůstávají bezplatné, ale celé články či souhrny už budou vyžadovat licenci od vydavatelů.
Podobná úprava už dříve vznikla v Německu – s rozpačitým výsledkem. Google raději odstranil články vydavatelů ze svého vyhledávání, čímž jim snížil návštěvnost, a nakonec většina z nich licence poskytla zdarma.
Zda Evropa dokáže najít lepší rovnováhu, ukáže až praxe.
Součástí reformy je i nová povinnost transparentnosti: autoři a umělci musí alespoň jednou ročně dostávat přehled o tom, jak se jejich díla využívají a kolik za to obdrželi.
Vedle kontroverzí přináší směrnice i pozitivní novinky.
Univerzity, výzkumné ústavy či knihovny nyní mohou volně používat chráněná díla pro vědecký výzkum – například k automatizované analýze textů a dat (text and data mining).
Podobné výjimky platí i pro:
Tato část reformy posiluje přístup k informacím a podporuje inovace, které jsou základem vzdělané společnosti.
Směrnice stanovuje rámec, ale její praktické dopady závisí na národní legislativě.
Členské státy, včetně Česka, musely směrnici převzít do svých právních řádů do června 2021.
Právě zde se rozhodne, zda půjde o vyváženou modernizaci, nebo o příliš restriktivní zásah do online prostoru.
Evropská směrnice o autorském právu je pokusem přizpůsobit staré zákony novému digitálnímu světu.
Zatímco jedni ji považují za nutnou ochranu autorů a vydavatelů, druzí se obávají omezování svobody internetu.
Jak dopadne praxe, záleží na tom, zda Evropa dokáže najít rovnováhu mezi inovacemi, autorskými právy a otevřeným internetem.
