Kde končí inovace a začíná autorské právo
Umělá inteligence se stala symbolem digitální revoluce. Od příchodu ChatGPT v roce 2022 a následných kreativních modelů, jako jsou DALL·E, Midjourney nebo OpenAI Jukebox, se AI posunula z laboratoří přímo do každodenního života. Tvoří texty, obrazy, hudbu i kód – a spolu s tím otevírá dosud neřešené právní otázky, zejména ty spojené s autorským právem.
V jádru tohoto problému stojí technologie strojového učení – základní stavební kámen dnešní generativní umělé inteligence.
„Strojové učení“ (machine learning) znamená, že počítač se učí z obrovského množství dat, která analyzuje a vyhodnocuje. Nejde o tradiční programování, ale o samostatné zlepšování algoritmu na základě zkušeností.
Z právního hlediska však vzniká zásadní otázka:
z jakých dat se AI učí – a zda má k jejich užití vůbec oprávnění.
Modely často pracují s veřejně dostupnými texty, obrázky či nahrávkami, které mohou být chráněny autorským právem. Pokud jejich autoři nedali souhlas, může být strojové učení v rozporu s jejich majetkovými právy.
Evropská legislativa si tento problém uvědomila a přijala Směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/790, která upravuje využívání autorských děl v digitálním prostředí.
Na jejím základě byl do českého autorského zákona doplněn § 39c, který stanoví:
„Do práva autorského nezasahuje ten, kdo zhotoví rozmnoženinu díla za účelem automatizované analýzy textů nebo dat…“
Jinými slovy – zákon umožňuje vytvářet kopie děl pro účely strojového učení, ale jen po nezbytnou dobu a pokud autor výslovně nevyjádřil nesouhlas.
Tzv. opt-out musí mít strojově čitelnou podobu, aby jej systém umělé inteligence dokázal rozpoznat.
Sdružení pro internetový rozvoj (SPIR) doporučuje např. doplnit do souboru robots.txt následující řádek:
User-agent: MachineLearning
Disallow: /
A na web uvést text:
„Automatické vytěžování textů a dat z této internetové stránky ve smyslu čl. 4 směrnice 2019/790/EU je bez souhlasu <majitel autorských práv> zakázáno.“
Pokud taková výhrada není uvedena, může AI dané dílo využít ke strojovému učení legálně.
Tento režim je kompromisem mezi svobodou výzkumu a ochranou tvůrců.
Zavedení zákonné licence pro text-a-data-mining (TDM) umožňuje rozvoj umělé inteligence, ale zároveň chrání autory, kteří si přejí zůstat mimo tréninkové datasety.
Otázkou zůstává, zda je tato rovnováha dlouhodobě udržitelná.
Vzhledem k objemu dat, se kterými AI pracuje, bude totiž velmi obtížné zpětně ověřit, zda model skutečně respektoval všechny výhrady.
Strojové učení stojí v centru moderní umělé inteligence – a zároveň na hraně autorského práva.
Evropská legislativa reagovala přijetím zákonné licence pro automatizovanou analýzu textů a dat, která umožňuje rozvoj AI při zachování práv autorů.
Budoucnost však ukáže, zda současný model opt-out obstojí v praxi, nebo zda bude nutné hledat nový způsob, jak chránit lidskou tvorbu v éře, kdy tvoří i stroje.
